8.2.2010
- Lednové Plusy a mínusy Miloše
Kellera.
Na začátku roku bývá zvykem bilancovat a ohlížet se. Z technických důvodů
ale, pokud chci v tomto sloupku bilancovat, musím tak činit s předstihem
jednoho měsíce. A jeden měsíc je dneska doba, jako dřív rok. A tak si
odpustím všeobecné úvahy a spíše si zkusím vzpomenout, jak bych události
roku 2009 roztřídil. Nesporným plusem je počet a kvalita desek v našem
žánru. Zpětný pohled na rok 2009 na mě dělá dojem, jako by se folk nadýchl,
vztyčil a rozhlédl do světa bez potřeby tématických berliček politických,
ekologických či společenskosociálních. A dokonce jako by ubyly v
hudební části i berličky kradení odjinud, přibylo původní tvorby. Kdo
natočil desky, které mě opravňují k tomuto názoru...
Ptákem roku 2010 byla vyhlášena kukačka. *** Všichni turisté včetně tří Čechů, kteří byli uvězněni po záplavách na Maču Pikču, už jsou v bezpečí. * ČSSD (až se dostane k moci) nebude podporovat bigbít, řekl Vítězslav Jandák v TV Prima. O folku nebyla řeč, ale při jeho kulturním rozhledu ho asi hrne do stejného pytle. Celé si to můžete poslechnout tady. *** ...
3.2.2010
- Recenzi na album Jaromíra
Nohavici napsal Milan Tesař.
Nad tím, že si Jarek Nohavica oblíbil koncertní alba, jsem se zamýšlel už
několikrát, naposled loni při recenzi “řadového” CD Ikarus. Svým
novým počinem V Lucerně nejpopulárnější český písničkář jednak čerpá
právě z Ikara (především výběrem repertoáru), jednak po formální
stránce navazuje na projekt Doma. I zde jde totiž o soubornou kolekci
CD a DVD z koncertu. Zatímco Doma však byla nahrávka z průmyslové
haly z Nohavicovy domovské Ostravy, tentokrát si moravskoslezský bard
vyzkoušel vznosnější a prestižnější prostory pražské Lucerny, vysněný stánek
pěvců a hudců snad všech žánrů. O tom, že mu jeho Pražané po vzoru jeho
oblíbeného Mozarta rozumějí, nás Nohavica přesvědčil už na někdejší výběru
starších a raritních skladeb Pražská pálená. Zpěvník Jarka Nohavici
je tak rozsáhlý, že písničkář může na každém ze svých koncertů odehrát jiný
set písní v odlišném pořadí a vždy bude mít úspěch...
2.2.2010
- Navštívenku Sylvie Krobové
napsal Milan Tesař.Dcera režiséra Andreje Kroba se od dětství pohybovala v uměleckém prostředí kolem divadla a také hudby. “Hudba mě doprovázela odmala,” vzpomíná, “má ruská babička, tety i táta mi zpívali ruské písně. Pak jsem chodila do lidušky. Zpívat mě bavilo a když jsem se pak dostala na Státní konzervatoř v Praze (operní zpěv), bylo už jasné, že se hudbě věnovat chci a budu, že to bude mé řemeslo, které budu umět ze všeho nejlépe. Později jsem k zvládnutému řemeslu chtěla přidat něco ze sebe, najít svou výpověď, pokusit se předat skrze svůj vyškolený hlas i emoce, ukázat, jak vnímám svět svýma očima. Má hudba a texty jsou jako jednolitá malba, obrazy z jednoho lidského vnímání, které může svou otevřeností korespondovat, souznít i s jinými lidskými příběhy. Proto jsem si vybrala profesionální hudební cestu.” Krobová odzpívala několik koncertů s Kühnovým sborem, se skupinami Agon a Drakar, působila v divadelním spolku svého otce Na tahu...
Příjmení Klecandr si asi většina čtenářů FOLK & COUNTRY spojuje s písničkářem Slávkem, kapelníkem a jedním ze zpěváků skupiny Oboroh. Tuto kapelu však v roce 1989 spoluzakládal i Slávkův o tři roky starší bratr
Václav. K folkrockovému Oborohu se dostal od dixielandu přes dechovku,
country, jazzrock a další žánry. “Vzpomínám si, jak jsem na nějaké soutěži
poprvé viděl zkoušet dixieland, kterým jsem byl naprosto fascinován,”
vypráví a přidává vzpomínku na hodiny houslí: “Od poslouchání tohoto
pokleslého žánru mě můj tehdejší kantor rychle stáhl – marně. Hra na housle
od prvotního nadšení přešla postupně v odpor, zvláště cvičení jsem nenáviděl
a když jsme se přestěhovali do Kostelce nad Orlicí – to mi bylo 11 let a hudebka zde k mému nadšení tehdy nebyla...
29.1.2010
- Právě vyšlo únorové číslo časopisu FOLK. Najdete v něm mimo jiné:
Hana a Petr Ulrychovi * Luboš Beňa *
František Novotný * Žofie Kabelková * BraAgas * Bujabéza * Květy * Kacu! *
Zbyněk Benýšek * Caine * Farka Touré * Jan Budař * Ginevra *
Seriál o historii folku * Události roku 2009 * Balada * Folk a internet *
Vánoční prázdniny v Telči * 2010 - kapely jubilanti * Anketa: Semafor a
všechny stálé rubriky
28.1.2010
- Rozhovor s Wabi Daňkem
napsal Honza Hučín.
...My jsme s Pavlem dlouholetí kamarádi, on se zúčastnil mnoha mých akcí
a mám pocit, že mu mnohé dlužím. Na oslavu mých šedesátin Pavel přijel i se
svým synem a vznikla tam neskutečná fotka, kde si zasněně hledíme do očí, tu
bych moc rád promítl v Lucerně, pokud tam na to bude technika. Já ho
obdivuju. Je pracovitý a dokáže si jít za svým, když se rozhodne...
27.1.2010
- Recenzi na album
Pavlína Jíšová a přátelé - Blázen tančí dál napsal Jiří
moravský Brabec.
Pavlína Jíšová vydala své sedmé album. Nevím, mám-li napsat sólové,
protože mnozí z Přátel na něm hrají důležité role, řekněme tedy, že jde o
sedmé album, kde je Pavlína Jíšová v hlavní roli. Najdete na něm písně
folkové, country i bluegrassové. Celkem jich je třináct, což je sice
prvočíslo, ale s trochou zaokrouhlování můžeme říci, že Pavlína napsala
zhruba třetinu melodií a polovinu textů. Pavlína dlouhá léta byla jednou
z nesporných hvězd naší žánrové scény, a to jak hudebním uměním, tak i
komerčním ohlasem. Ať už šlo o Sem tam, Žalmana či Nezmary, její vokál
charakterizoval kapelu a mají ho doma na deskách jistě desetitisíce lidí.
Dnes toto album vychází prakticky vlastním nákladem – vydává jej basista
doprovodné kapely Přátelé Pavel Peroutka...
26.1.2010 - Navštívenku
skupiny The Bottlewash
napsala Vlaďka Provazníková.
The Bottlewash band hraje tradiční irskou muziku. Spíš než o kapelu,
jedná se o unikátní seskupení tří sólistů. Duchovním otcem projektu je
Eoghan O’Reilly. Pochází z anglického Northamptonu, zpívá, hraje na
knoflíkovou harmoniku, irskou píšťalu, irský buben, foukací harmoniku. Hrál
v irské rockové kapele, poté se přestěhoval do České republiky. Se skupinou
Happy to Meet vyhrál mnoho hudebních soutěží, obdržel cenu časopisu
Folk&Country jako objev roku 1999 a dvakrát se objevil v pořadu České
televize. Druhou výraznou osobností tohoto sdružení je multiinstrumentalista
Radomír Flek, zpěvák a hráč na akustickou kytaru. Je bývalým členem skupiny
Omicron...
21.1.2010
- Rozhovor s Pavlem Dobešem
napsal Honza Hučín.
Já jsem k humoru vždycky vztah měl, i když pro mě nebyl tím
nejdůležitějším. Ale když jsem mohl do textu dát něco vtipného, proč bych to
neudělal? Ovšem sice jsem skoro v každé písni měl pointu a hodně jich bylo
v ostravštině, což je také druh humoru, ale obojí se samo o sobě rychle
oposlouchá. Šlo mi o to, aby kromě pointy a jazyka nesla písnička ještě něco
dalšího, příběh, poselství, druhý plán, to je jedno, jak to nazveme...
20.1.2010
- Recenzi na album Země na obzoru skupiny
Sekvoj napsal Milan Tesař.Dvacet osm let po svém vzniku a devět roků po zatím posledním albu Tiché přátelství vydala pražská Sekvoj nové CD s názvem Země na obzoru. Už z těchto minipočtů je zřejmé, že kapela, kterou v roce 1981 založili Olda Dolejš s Pavlem Hurtem, nikam nespěchá. Skoro by se dalo škodolibě říct, že je podobně statická jako její rozložitá jmenovkyně z říše stromů. Nicméně to by bylo jen zdání. Nejen to, že si Sekvoj “na stará kolena” stále ještě občas ráda zasoutěží a že také jednu vzkvétající soutěž (Notování) spolupořádá, dokládá, že jde o dynamický organismus. Zatímco oba otcové zakladatelé v kapele dál působí a dál skládají a zatímco Pavel Krumphanzl u kontrabasu je jistotou v Sekvoji už také dlouhých 13 let, zbytek sestavy se od posledního alba změnil...
18.1.2010
- Lednové Ligatury Honzy
Hučína.
I prázdniny mají svůj konec a rodina se vrací v různém stupni splínu a
nabručenosti do Prahy. Jenže na Moravě jsou všichni děsně milí, na nikom se
nedá vylít zármutek. Naštěstí je rychlík Odra narvaný a v dětském vagonu
sedí kýžené oběti pro odplavení stresu. A to jsme mohli spolucestujícím,
slečně Játadyvůbecnejsem a pánovi Jsempuchejřanestydímsezato, pustit na
notebooku jistě ještě něco hustšího než Pingu...
14.1.2010
- Rozhovor s Matějem
Ptaszkem a Lubošem Beňou napsal Milan Tesař.Jak už jsem říkal, věnoval jsem se původně hlavně country. S lokální kapelou Trdelník Band (trdelník je tradiční koláč ze Skalice) jsme hráli po bálech na Moravě a Slovensku. Potom se kapela transformovala a pár let jsme se věnovali vyloženě elektrickému bluesrocku s vlastními nářečními záhoráckými texty. To však skončilo, já jsem zůstal sám bez kapely a hledal jsem novou cestu, jak se dál věnovat hudbě. Rozhodl jsem se tedy pokračovat jako sólový zpěvák. Repertoár jsem čerpal od hudebníků, které jsem sám slyšel nebo s kterými jsem se potkal. Video, tabulatury a různé školy, to pro mne nebylo to pravé ořechové. Takových materiálů bylo v republice jen pár a čerpali z nich všichni, a tím pádem taky všichni hráli stejně. Já jsem nějaký čas studoval klasickou kytaru, ale z not jsem měl jen bolesti hlavy. Ani jsem přesně nevěděl, co hraju. A tak jsem k tomu přistoupil jako “primitivní černoch”...
13.1.2010
- Recenzi na DVD skupiny AG
Flek napsal Jiří moravský Brabec.
První DVD skupiny AG Flek ji představuje v prapůvodním
složení (Ivo Viktorin – ak. kytara, klávesy, zpěv, Karel Markytán – ak.
kytara, foukací harmonika, zpěv, Blanka Táborská – Drahošová – zpěv, Josef
Šobáň – baskytara, zpěv) doplněném o služebně mladší posily (Michael Vašíček
– kytary, zpěv, David Velčovský – bicí) a v pár písničkách o smyčcové trio.
Na albu kromě koncertu s 21 písněmi
najdete už jen krátký dokument (6:15) bez komentáře, zachycující přípravu
koncertu a soustředění jednotlivých muzikantů, a v tomto případě bych skoro
doporučil tím dokumentem začít, uvede dobře do nálady. AG Flek je
kapela, ve které je spousta perfekcionistů...
11.1.2010
- Prosincové Plusy a mínusy
Miloše Kellera.
Představte si, že by existovala firma na limonádu, která by uměla jen
jednu značku, a když jí nekupujete, tak vás nutí si jí kupovat tím, že
nedovolí dovoz jiné značky a ještě vám to cpe za cenu, která odpovídá jejím
nákladům plus zisku a neprodá limonádu za to, co byste byli ochotni za ni
dát. Když nekupujete a žízníte, začne vám limonádu vylévat před dům a různě
vás šikanovat. V každém odvětví by taková firma prostě zkrachovala, jen
v zemědělství je toto možné. Sledoval jsem, jak netradičně hnojí zemědělci
svá pole (Je to opravdu tak ekologické? Že nekřičeli nejrůznější ochránci
přírody…) a poslouchal rady či slova podpory, které se jim dostávalo. Jen
jednu jedinou radu, kterou by jim měl dát každý vedoucí poslední dílny
v průmyslovém podniku jako první, jim nikdo nedal: ...
Přechodně teď nejsou termíny uváděny ani tady na webu. Chystáme se totiž v letošním roce spustit nové webové stránky, jejichž součástí bude i kalendář, kam si budou kapely a pořadatelé své termíny zadávat sami. Děkujeme za trpělivost.
Devět let stál kytarista, zpěvák a skladatel Petr Sasín v čele ostravské tramp-folkové skupiny Morgána. Zvítězil s ní v oblastním kole Trampské Porty, účinkoval na Mohelnickém dostavníku a řadě jiných festivalů a především v Moravskoslezském kraji si kapela vybudovala relativně silnou pozici. Petrova nová kapela Dobrá Poloha, která na Morgánu částečně navazuje, na sebe krátce po svém vzniku upozornila s ještě větším halasem: V prvním roce existence zvítězila ve finále Moravského vrabce, a tak si vybojovala mimo jiné postup na Zahradu. Je vidět, že Petr Sasín svou novou sestavu vypolohoval skutečně dobře. Více už prozradí on sám...
6.1.2010
- Čtvrtého ledna zemřela ve věku 57 let Marcela Koťátková, dlouholetá
zpěvačka skupiny Hoboes a také členka původní sestavy skupiny Schovanky.
6.1.2010
- Recenzi na album skupiny
Hluboké nedorozumění
napsal Miloš Keller.
Na desku Hlubokého nedorozumění se čekalo poměrně dlouho, vyšel i
signální minisigl, a tak se mi trošku už ztrácela nit povědomosti o tom,
v kterém stádiu vlastně deska je. Nakonec jsem se ale dočkal a konstatoval,
že čekání stálo za to. Pod názvem skupiny by člověk čekal spíše nějaký
intelektuální, filosoficky orientovaný folk, a tak to, co z desky uslyší,
může být pro leckoho, kdo nechodí pravidelně na koncerty, i překvapením.
Další ustálená představa, která se vydáním desky u mnohých asi zbourá, je
teze, že jakýmsi nositelem odkazu moderních trampů (ano i moderní trampští
muzikanti už odkazují) je kupříkladu skupina Tempo di vlak a že sound tohoto
hudebního žánru se vyvíjí právě směrem “tempo di vlak”. Dlouho jsem váhal...
Ročník 20 přináší několik změn. Řekněme kosmetické povahy. Ne nebojte se, nikdo nás nekoupil (i když netvrdím, že nějaká ta kapitálová injekcička by se časopisu občas nehodila). Jsme to pořád my. Stejní lidé, stejná redakce, stejní skvělí stálí spolupracovníci. Stejná adresa, stejné telefony, stejný webový deník. Navzdory zdražování a zvyšování daní už dlouhou řadu let stejná cena....
